SVATBA LESA.

Adolf Červinka

SVATBA LESA.
Jeli jsme za Přimdu k hranicím lesními cestami z jara, staleté jedle nám kynuly, v údolích třásla se pára. Mlhy se valily od hradu, loupežných rytířů hnízda, vítr kde zčernalým cimbuřím za nocí podzimních hvízdá. Lovecký zámek se vyhoupl před zraky našimi náhle, tišinou lesů se rozléhal štěkot psů honicích táhle. Stáli jsme u cíle. S návrší do dálky těkaly zraky, kde lesy ve chmurné zeleni kupí se kolem jak mraky. Ve mžiku zdvihla se vichřice s kotouči zlatého prachu, zadula do štíhlých modřínů, ztopených v jiskřivém nachu. Svatební píseň to slyšel jsem, lesů jež zazněla z hloubi, dle ritu věčného přírody šumavské hvozdy se snoubí. 30