VEČER.

Adolf Červinka

VEČER.
Byl letní večer... Z lázeňského domu se tichem vznášel rytmus valčíků, svítilny plály korunami stromů, nad jezem hasnul tlukot slavíků... Tu soumrakem se vážná píseň lila jak ze smutku a touhy utkána, tak zadumčivě do duše se vpila ta melodie snivá z Schumanna. A zmlklo vše, i stromů jemné chvění, když pianistka bledá dohrála, a sladkou píseň, plnou zapomnění, v nejhlubší kouty duše rozvála... 17