CHVÍLE ODDECHU.

Adolf Červinka

CHVÍLE ODDECHU.
Nad skupinou zahrad a svítících střech stanul jsem na vrchu táhlém, mne ovanul tesklivý podzimu dech, když kráčel jsem po poli zpráhlém. A v údolí Berounky svatý byl klid ve slavný okamžik zrání, tak znaveně zazářil sluneční svit, jak stařec, jenž umřít se brání. Já na tvoje polibky vzpomínal v tom, které jak broskve teď sládnou, a jimiž se obalil života strom před zimou tak dlouhou a chladnou... A květů jsem vzpomínal, bílých jak sníh, pučících v zahradách mládí, co kouzla je na věky ztraceno v nich, my oba je mívali rádi... Teď chladnější vítr když začíná vát, ruce se shledaly naše... Nech v srdci už blouznivé naděje spát, na dobrou noc líbám tě plaše... 37