MIRAMONTI.

Adolf Červinka

MIRAMONTI.
Bílý zámku v zeleném sametu lesů, pyšně shlížíš v údolí kvetoucích sadů, k rudým střechám hôtelů světových lázní, – pohádko sněžná! Která bledá princezna bloudí v tvých síních, zírá z oken k tišinám lesnatých strání, stíhá zrakem znaveným bujný ten život, proudící v thermách? Jdeme v tichém vzrušení, nevěsto moje, žlutý písek sype se pod kroky stezkou, z dálky zní sem akkordy cikánských písní, tesknících láskou. Na verandě cizinci u stolů sedí, v pestré směsi jazyků hlučně se baví, dámy v plaidech smějí se, srkají kávu, hedvábím šustí. Dozrává zde společnost starého řádu, zlaté mušky ve vodách hnijících svítí, zatím s hor co s kosami blíží se ženci, hotovi k Dílu! 28