JABLOŇ.

Adolf Červinka

JABLOŇ.
Květy se obalíš na jaře, bílými, vonnými květy, přineseš do srdcí umdlených na novo k životu vzněty! Neznámé milence uvidíš, kterým plá ve zraku mládí, přijdou si povědět z večera, věčně že mají se rádi. Vzpomínám na tebe, jabloni, ve chvíli tichého snění, v srdci mém po letech bloudění klidu až doposud není! Ve starém řečišti bývá tak, z jara ho naplní příval... A já bych daleko zpátky šel, na tvoje květy se díval... 12