VZKŘÍŠENÍ.

Adolf Červinka

VZKŘÍŠENÍ.
Po dlouhých letech prudké opojení mně náhle stouplo s krví do hlavy, já cítil v srdci sladké zamrazení, když zrak se dotknul tvojí postavy. Jak svěží jarní vzduch by vál mně v tváře, já dýchal zase volně, z hluboka, a v duši mé se zrcadlila záře, jež napadala tobě do oka. A věřím znova, věřím ve vzkříšení, jen ruce tvé je mohou přinésti, ač víc než popel srdce moje není, kde chudý květ jen může rozkvésti. A kdybys mně jen osvítila dráhu, jíž ku předu se žití kolotá, já věčnosti se v tobě dotknul práhu a to mně stačí po čas života! 18