HŘMĚNÍ V DÁLKÁCH.

Adolf Červinka

HŘMĚNÍ V DÁLKÁCH.
K půlnoci někdy, vítr když sténá, v ulicích kroky umlknou, přes jezy řeky, ztopené v mlhách, vlny se více nehrnou, z hluboka, temně zahřmí to v dálce, tišinou mrtvou duní hrom, kotouče prachu zdvihnou se z ulic, v křeči se zachví každý strom... V srdci tak někdy po letech klidu, ve kterých život líně tek’, palčivá bolest náhle se vzbudí, zabouří z hlubin starý vztek, prameny, které zapadly v písku, hovoří sladkou ozvěnou pro jednu lásku, pro jednu vášeň dávno a dávno pohřbenou... 16