NÁVŠTĚVA.

Adolf Červinka

NÁVŠTĚVA.
Setmělo se, setmělo, mou hlavou něco šumělo jak lehkých křídel vlání, den jarní venku umíral, já všecka okna zotvíral a klesal v zadumání... Lehce jako noci dech, jenž dřímá růže v poupatech, stín splynul k mému stolu, pak zajiskřil se v temnotách a na mé horké čelo sáh’, jímž přešlo tolik bolu... Noc už padla do ulic, žár plane z bludných zřítelnic, jež host můj upřel na mne, ach tyto oči dobře znám, v nich lásky přelud dříme sám a mládí snění klamné! 22