CHOTOVINSKÝ KOSTEL.

Adolf Červinka

CHOTOVINSKÝ KOSTEL.
Po letech desíti jedu tu zas, skalami vlak duní k předu, jarního slunce mě provází jas, vzpomínky z paměti předu... Podivno! Srdce mi bušilo tak, jako když milenec čeká, ve známém kraji když bloudil můj zrak, mlha ho zalila měkká... Ano, tam pověstná „Špásovna“ jest, lesík, jenž zmohutněl z křoví, koho as láká teď tichem svých cest, kdo mně to po letech poví? Z bílého kostela děti teď jdou, v očích jim směje se mládí, snad už to haluze těch dětí jsou, které jsme mívali rádi! Mně je tak líto těch ztracených chvil, které se nevrátí zpátky, z pohárů lásky kde lačně jsem pil, zadními vracel se vrátky... 60