VÍNO MLÁDÍ.

Adolf Červinka

VÍNO MLÁDÍ.
Stříbrné břízy na kraji lesa mízou se na jaře plní, v zátopě světla zelené lány polibky větru se vlní. Ve starých barvách všecko tu jásá, stejná zní z dubiny píseň, proč jenom v srdci, v neklidném srdci dávná se probouzí tíseň... To víno mládí právo má svoje, opojně zašumí hlavou, v životě jednou, žel jenom jednou cestou nás provede smavou! Jako bys měla, milenko moje, leknínem vykvésti z tůně, jak by mne měla po letech opít vlasů tvých hedvábných vůně... Nikdo však nejde! Vzpomínka bledá, mládí jak víno jsme pili, průvodcem je mi šumícím hájem, v dálce je přízrak tvůj bílý... 32