FATUM.

Adolf Červinka

FATUM.
My nesejdem se nikdy v žití, sám osud tomu chtěl, daleko naše hvězdy svítí jak mléčné dráhy běl... A navždy bude nevyřčeno, čím hořel kdys můj ret, cizího muže cizí ženo, já neutrh’ tvůj květ! Když listí zvolna opadává, mou duší bloudí žal, tak náměsíčník v noci vstává, ač nikdo nevolal... ... Jde za tím, co jen v duši zraje, co v tomto světě zemřelo, v nesmírném tichu v spící kraje pro políbení na čelo... 19