RACKOVÉ.

Adolf Červinka

RACKOVÉ.
Bílými křídly mávají z výše, z daleka slyšet jejich křik, pozdravy nesou ze vzdušné říše, sraženi v jeden pevný šik. Podjarní večer sklání se k zemi, touha se chvěje v poupatech, západ už hýří barvami všemi, v zemi se ozval temný vzdech... Od moře, které tříští se v skály, v příboji vln a bílých pěn, jak by už smělé Naděje vály, tušením vzduch je naplněn... V plachty je chytám bloudící lodi, které se říká život můj, v bažinách mělkých loď má se brodí, ostřeji, jarní vichře, duj! 39