NADŠENÍ.

Adolf Červinka

Můj mrtvý druhu, ve dne spíš, jen za nocí mne probouzíš, tvé oči planou ohněm mládí, když vítr v stromech šelestí, je pravda, my se měli rádi, a doufali jsme ve štěstí... A zatím minul mnohý rok, tvůj sotva slyším lehký krok, když dotkneš se mých žhavých skrání, já zřím, co život nesplnil, tvá postava se ke mně sklání, bys plaše jen mne políbil... Čas letí k předu... Mnohý sen se rozplynul jak úsměv žen, a srdce jen tím více bolí, že’s dotknul se ho, velký Mág, pak postavil’s je v život holý jak vypleněný sarkofág!

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

383. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Resignace. (Josef Svatopluk Machar)
  2. None (Karel Babánek)
  3. Smrt. (Bohdan Kaminský)
  4. DNI. (Antonín Klášterský)
  5. INQUIETO (Vladimír Frída)
  6. MATKA NEZVĚSTNÉHO (Bohdan Kaminský)
  7. My budem šťastni... (Julius Alois Koráb)
  8. MYŠLÉNKY UMÍRAJÍCÍHO. (Adolf Brabec)
  9. V ZIMĚ. (Jaroslav Vrchlický)
  10. SVATVEČER. (František Taufer)