Pustý mys.

František Taufer

Pustý mys.
Mé touhy raněné v kraj mrtvých zabloudily po cestě z mlhy utkané. Na suché květy, jež se nerozvily, mně jako mimochodem slza ukane. Přátelské heslo v horách zavolané bez odpovědi umlkne, když myšlenek mých stádo roztoulané si k meditacím poklekne. A hlava v dlaně položená jak požárem se rozhoří. Kdes v dálce milovaná žena s cizinci pluje po moři. Cizinci sladkých slov a zraků i s mořem mohou zraditi. – Chceš se mi na utichlém vraku mrtva a bez úsměvu vrátiti? A hlava v dlaních bolí, bolí. Bol šeptá tiše, ironický těšitel. Jak bouře chvílemi se rozhlaholí náraz vln o daleký archipel. 14