Rusalka.
Povzdechy letí z srdce stísněného:
Jak ráda bych se dala člověkovi.
Kde najdu stopu jeho,
a kdo mi věrně poví,
kde on dnes loví?
I jedibaby jsem se marně ptala.
Kdo dá mi sladkou radu?
Noc nitky kouzelné již stkala.
Nad propast nohu kladu:
jdu k povzletu či k pádu?
Nemohu se sestrami pěti,
ni tančit s nimi v reji.
Když ptáci kolem letí
a potěšit mne chtějí,
ni trochu já se neusměji.
Snad noc mne otrávila jedy všemi.
Co v nitru mém se děje?
Ptáci, oh, ovějte mne perutěmi,
co o člověku víte, povězte mi,
co dělá, nač myslí si a kde je?...
17
Snad smrt jej cestou nepotkala?
Upadl v doupě hadů?
Noc nitky kouzelné si stkala.
Nad propast nohu kladu:
jdu k povzletu i k pádu.
18