List mrtvému.
J. V.
Jest přetržena píseň tvoje žhavá
jen na chvíli, však mrtva s tebou není.
Zní v srdcích nám, když nové ráno vstává
v hovoru zvonů všech a náhlém kuropění.
Za dne i v noci provází nás její
výbojný rythmus, jasná melodie,
v spěch práce naší nese posilnění
a v její trpkost vůni jahod lije.
Učí nás mužně žít i umírati,
však žíti především: tož zápoliti
o bytí své a plnou hrstí bráti
z lích země klasů bohatství i něhu kvítí.
A zří tě stále ti, kdož znali
jas tváře tvé a zahoření zraků,
jas neprchající i když se bouře valí,
zaplání zraků tvých nad kytkou rudých máků.
A žitím celým tragoedie skonu tvého
nám připomínat bude nebezpečí
60
každého výboje, však také slávu jeho,
získanou ranami, z nichž nikdo nevyléčí.
Ztrát bolestných se cestou nelekneme.
Je ztráta často vítězstvím a ulehčením.
A kdysi ztratíme, co nejvíc milujeme,
až na své stráži klesnem’ unaveni bděním...
Tvá píseň nesvadá, ač tvůrce svadl.
Vždy dovedem’ tvé heslo zavolati.
Chcem’ neochvějně žíti tam, kde’s padl,
a se vzpomínkou na tebe své dílo pracovati.
61
Obsah:
List živému.
S květy.
Bludný hospodář.
Duhami zahrá svit.
Pustý mys.
U lesní studánky.
Rusalka.
Nemoci, paní zlá.
Den padá, večer jde a noc.
Podzimní večer.
Ironické sloky.
Nocturno.
Sníh.
Za noci.
Bludný hospodář.
Kdos kráčel po řekách.
Píseň o smrti.
Na břehu černé strouhy.
Utopenec.
Půlnoční.
Na mýti z jara.
Můj život.
Je ticho před bouří.
Květná neděle.
Angelus descendit.
Odříkání.
Dar země.
Ve skalní sluji.
Poustevník si zpívá.
Slib slibů, darů dar.
Zaslíbený kraj.
Na zemi tvořit.
A přece sladký optimist.
List mrtvému.
E: pk; 2005
[62]