Hle krása světa kterak krutě šalebná k nám bývá(J7f)
s jitřní zorou a rosou duhovou jak sladké pokušení(J8f)
nám v okna zaťuká a s ptáky v hnízdech zpívá(J6f)
a oči naše omámí svých barev vějířem jejž stále mění(J9f)
že les je pohádkou kobercem vřesoviště mořem niva(J8f)
Tma praská zvoní paprsky a naše hoří cévy(J7f)
když z oblaku se zvedá slunce majestátnost oslnivá(J8f)
Zapomínáme náhle na soumrak i časné ptačí zpěvy(J8f)
Den kráčí nezdolně s ním naše touha divá(J6f)
k pramenům rozkoše jde pro vzdechy a pro úsměvy(J7f)
A cestou třikrát padáme Neb slunce pije sílu(J7f)
i z naší krve hořící i z vod nám přislíbených(J7f)
Ujdeme s bolem krok a slunce ujde mílu(J6f)
a zapadne když klesnem u řek vysušených(J6f)
Jen rosa laskavou je k nám když skláníme se k dílu(J7f)
Když skláníme se k dílu marnosti a slávy(J6f)
zachytit krásu přeludnou jež omámila(J6f)
rty naše srdce blouznivé a těžké hlavy(J6f)
A zaníceni snem jejž hmota kdy jen snila(J6f)
tvoříme nové světy ze vřící a nebezpečné lávy(J8f)
A krása zachycená mramorem či kovem(J6f)
a gestem nebo zvukem ovládaná nikdy není(J7f)
pramenem bez nás umírajícím Vždy v zanícení novém(J8f)
můžeme jíti k ní zamilováni ve své snění(J7f)
a opojit se tónem barvou linií a tvarem krásným slovem(J9f)