ZASLÍBENÁ ZEMĚ.

Antonín Sova

Tu krása vždy nová... Ač s oken zatichlé komnaty svojí, v svém každodenním šatě, jenž podoben zašlému kroji všech neúprosných a krutých k sobě pracovníků, svou obhlížíš zemi, pln úžasu a tichých díků... Ač před tebou leží a zívá života závratné moře, jímž myšlenkou úzkostně pluješ a nad tebou světelné zoře a oblaka, vítr a hvězdy a dálky rostou šedé, kam nezměřitelná cesta dnem a nocí vede: přec jakoby z ostrovů neznámých radostní, podivní ptáci, vždy toužící po vláze krajů, jež samy se v sobě ztrácí, zpěv zanesli vroucí a semena květin a štíhlých stvolů a stromů, s nichž úponky visí navždy snoubené spolu... Vždy radostné ženy se zjeví, jichž velké, andělské oči, nad ptáky ty plaché, se po tvém užaslém hlase točí, jsou důvěřivé a šťastné a v lidský ráj tolik věří, že vroucností svojí lásky hlubiny věčnosti změří...

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

273. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Květen (Antonín Sova)
  2. CESTOU K PRAMENŮM. (František Taufer)
  3. OH, JAK JE KRÁSNÉ... (Viktor Dyk)
  4. PÍSNĚ VEČERA. (Zikmund Winter)
  5. V STARÉ KAPLI KLÁŠTERNÍ (Božena Benešová)
  6. DNES NEBO ZÍTRA (Jiří Mahen)
  7. III. Jak divuplná noc, jak velekrásná, (Rudolf Mayer)
  8. S ONOHO BŘEHU. (Petr Křička)
  9. ANNY (František Zavřel)
  10. SLUNCE. (Antonín Sova)