Vítám tě, květne, jsi pracovník na myšlence
dobrého světa, dobrých lidí,
dobrých výprav a plaveb, dobrých cest.
Ve tvých divech čas lásky oko vidí,
živoucích zázraků dobu, kdy na pupence
zelené zakleto všecko, v květy a ve třpyt hvězd.
Vánky tvoje i bouře jsou láska jedna,
bílé své měnivé dny ty se sluncem, s prškami máš,
tmavé své noci, jež voní jak skutečnost i jak sen.
Vše je ti radostnou prací, co bylo, toť minulost bědná,
všecko, co bude, to květům, tvorům i lidem dáš,
o čem se snilo jim, v jediný že jim vyplníš den.
Ať jsou šťastni a nechť jsou dlouho živi
květy tví tvorové, lidi, než uzrají v smrti plod.
Netřeba na mstu myslit a na ústrky.
Květne jsi měsíc růstu, jenž pracuje žasem a divy,
zvědavé květy máš všude, všude hnízd mladé krky,
vybíraj šťastně si páry, ó květne, nechť šťastný tvůj rod.
Nevíš nic o nenávisti, o mstě a překonání,
nejsi revoltou, silou jsi lásky, jí poceluj!
Útok jsi z mrtvých vstalé obnovy životních míz.
Dobrodružné jsi seznámení a milování
druhů a párů, buď ve volbě šťastný, květne můj,
po tluku ať se sblíží dobrá srdce čís...
Jediný netřídíš lidi na bohaté a chudé,
na měšťáky a proletáře, všem vůni dáš, prostor a stín.
Milovat mohou všichni a novým kvést odstínem,
jemností, barvou, vždyť budoucnost dobrých všech lidí jen bude.
Nenávidět již nelze starým zločinem,
k nadějím bílým chtí srdce kvésti z krvavých vin.