STÁRNOUCÍ POUTNÍK.

František Taufer

Jas noci stříbrný se vzduchem jemně chvěl(J6m) na stromy usedl jak ledných ptáků zjev(J6m) Kdo cestou šel zrak v dálku upřen měl(J5m) neb slyšel z pralesů znít přitlumený zpěv(J6m) Noc usmívala se jak úběl dívčích těl(J6m) jež chladna jsou než prudce rozbouří se krev(J6m) A poutník stárnoucí si teskně k sobě děl(J6m) je možno zbytek života dát jeden za úsměv(J7m) Nad spící krajinou smrt sítě snovala(J6m) Ten modlil se kdo musel u mrtvoly bdít(J6m) a němý byl kdo vzpomněl živé něhy(J5f) Noc usmívala se však neslibovala(J6m) Kdo jaro neslyšel teď zimu slyšet jít(J6m) a v květy nedotknutelné mu vzkvetly sněhy(J6f)

Vysvětlivky

takto podbarvené pozice jsou silné
takto podtržené pozice jsou s přízvukem

S = silná pozice
W = slabá pozice
V = slabá pozice
X = neurčená pozice

J = Jamb (WS)
T = Trochej (SW)
D = Daktyl (SWW)
A = Ambfibrach (WSW)
X = Daktylotrochej (SWWSW)
Y = Daktylotrochej s předrážkou (WSWWSW)
H = Hexameer
N = Neurčeno

Statistiky

Počet slok:	4
Celkem veršů:	14
Jamb:	14 (100 %)