STÁRNOUCÍ POUTNÍK.

František Taufer

Jas noci stříbrný se vzduchem jemně chvěl, na stromy usedl jak ledných ptáků zjev. Kdo cestou šel, zrak v dálku upřen měl, neb slyšel z pralesů znít přitlumený zpěv. Noc usmívala se jak úběl dívčích těl, jež chladna jsou, než prudce rozbouří se krev. A poutník stárnoucí si teskně k sobě děl: je možno zbytek života dát jeden za úsměv. Nad spící krajinou smrt sítě snovala. Ten modlil se, kdo musel u mrtvoly bdít, a němý byl, kdo vzpomněl živé něhy. Noc usmívala se, však neslibovala. Kdo jaro neslyšel, teď zimu slyšet jít, a v květy nedotknutelné mu vzkvetly sněhy.

Patří do shluku

vánoční, stromek, vánoce, stromeček, ježíšek, dárek, jesličky, štědrý, jezulátko, betlém

302. báseň z celkových 342

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VÁNOCE. (Karel Babánek)
  2. PÍSNĚ O MÉ DCEŘI. (Jaroslav Vrchlický)
  3. XLVII. Dědoušku, v polední době (Adolf Heyduk)
  4. Vánoce. (Antonín Sova)
  5. Časně z rána. (Růžena Jesenská)
  6. Vánoce 1917. (Milan Fučík)
  7. OŘEŠÍ. (Augustin Eugen Mužík)
  8. STROMEK. (Antonín Klášterský)
  9. Vánoční legenda. (Karel Kučera)
  10. O ŠTĚDRÝ VEČER. (Josef Václav Sládek)