O ŠTĚDRÝ VEČER.

Josef Václav Sládek

Je štědrý večer; oblohou se bílý měsíc zaskvívá, sníh zmrzlý praští pod nohou a mrazný vítr zavívá. A pusto kol je u lesa; zde večertam již půlnoční, zde praská strom jen v nebesa, tam zvučí píseň vánoční. Či neslyšíš, jak plně tóní jak dojemně to do šera, že za takého večera se zasteskne srdci po , a třeba srdce bylo v kusy v tu vánoční přec vpadnout musí? Jen dál, ty chorý můj příteli, zpívat nám již těžká věc, tam kostelík je osamělý, vánoční zpívat musíš přec. K nebesům pne se vížka nízká a u stín jak černý kříž, okny se záře svící blýská, a píseň zvučí blíž a blíž. Což svíce to? – to divně svítí, což píseň to? – to divný vzdech: v oknech se chvějný měsíc třpytí, a vítr šumí po hrobech. A ticho zas, jen srdce bije: Stůj hochu, nejsme v zemi snílků, zde není doma poesie, zde mrtvý jen k snění chvilku a s ním jen vítr půlnoční si z ticha šepce vánoční. S půlnočním větrem tich a tich si mrtvý píseň odříkává a na hrob klesá chodce hlava a chladí se o mrazný sníh. A nade ním v měsíčném svitu rozpíná křídla anděl dumy a nebes modrém po blankytu jej odnáší kde moře šumí a dále ještě za mořem v dálnodálnou rodnou zem. Zas k nebi pne se vížka nízká a u strmí černý kříž, zář ohnivá se z oken blýská, v akordech zvučných blíž a blíž zní mocně píseň vánoční. A v kostele tam svíce planou a svítí na mši půlnoční a na lid s duší rozkochanou; či na koho též s rozplakanou? V dubové, hnědé stolici s skloněnou hlavou žena klečí, či slyší zpěv ten zvučící, či kněze zbožné slouchá řeči? Zavanul anděl perutěmi a měkké vzal ji do náručí a zdá se , že moře hučí, a zdá se o cizé zemi a v však slyš, co chví se z retů, slyš, jak ta slza k zemi kane: Ochraň mi dítě v cizém světu, ochraň mi dítě, mocný pane!“ A vedle matky děvče mladé si oči kryje do stínu a k drvu horké čelo klade a tiskne ruku matčinu. Zavanul anděl perutěmi a jako mlhu odvál sen a na hrobě jen tichý sten a chodec z mrazné vstává zemi. A k nebi pne se vížka nízká a měsíc chvějnou se září se v kostelíka oknech blýská a v zmrzlé slze na tváři.

Patří do shluku

vánoční, stromek, vánoce, stromeček, ježíšek, dárek, jesličky, štědrý, jezulátko, betlém

150. báseň z celkových 342

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. SRDCE SVĚTA (Otokar Fischer)
  2. VÁNOCE. (Karel Babánek)
  3. Už brzy štědrý večer k nám (Gustav Dörfl)
  4. Vánoční legenda. (Karel Kučera)
  5. VII. Žlutým listem zadumčivá (Josef Kuchař)
  6. ANDĚLSKÁ LEGENDA VÁNOČNÍ. (Jaroslav Vrchlický)
  7. POHÁDKA SVATÉ NOCI. (Antonín Klášterský)
  8. Vzdech vánoční. (Bohumil Forman)
  9. ŽALM VÁNOČNÍ (Antonín Klášterský)
  10. PÍSNĚ O MÉ DCEŘI. (Jaroslav Vrchlický)