BÍLÝ KVĚT.

František Taufer

Když šperkem hvězdným zdobí noc svůj šat, tu sladké únavě se všechno v kraji vzdává, jen touha neskojená nedá tělu spát spánkem jenž zapomněním požehnává. Umlkla píseň dne a zhasla jeho sláva. Duch cítí, že teď s mrtvými je spjat, že vyjeví se vidina, kdys milovaná hlava, zázračný výtvor neuzřených dlát. Údolí usnulo... Kdos volal v něm. Snad tesknila to holubice sivá po zářivém dni ztraceném. A fantom ponurý, jejž vyjevila tma, je srdce tvoje, ruina mlčenlivá, v níž stulen bílý květ, to láska má.

Patří do shluku

jho, potupný, výheň, hřeb, děsný, okov, blasfemie, svíjet, děs, železný

541. báseň z celkových 719

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Přede dnem. (Augustin Eugen Mužík)
  2. Meluzina. (Augustin Eugen Mužík)
  3. MRTVINA (Jan Opolský)
  4. STÁŘÍ. (Jaroslav Haasz)
  5. Úředník. (Matěj Anastazia Šimáček)
  6. Nad mrtvolou. (Ludvík Lošťák)
  7. Bořek. (Antal Stašek)
  8. POSTAČÍ. (Otakar Auředníček)
  9. BUĎ KLIDNO V DUŠI. (Josef Václav Sládek)
  10. Den sváteční. (A. K. Lešan)