POTOMCI PŘEMOŽENÝCH.
Ten komu nese život na talíři
úsměvné plody štěstí v jeseni,
ať s poklidem se neusmíří
a jeho zbraň ať nelení.
Zbytečné meče které zrezavěly,
a marná hesla, která nebudí.
Sem řaďte se, kdo zvítězit jste chtěli,
jimž neumřely žáry ve hrudi!
Kde uchvatitel děd byl silným pánem,
tam chátrá vnuk i ve své sytosti.
Potomci přemožených ve vítěze zrajem,
vše vzdá se naší roztouženosti.
Válečné zpěvy touhu naši zjeví:
svůj dobýt cíl, ať vzdálen na sto mil!
Jak bídný je, kdo o své síle neví
a čeká pomoc nadpozemských sil.
A v touze naší nejen choutka dravá,
v ní chvěje se i touha po kráse,
po životě, jímž žijí těla zdravá
a v němž i duše k výši zvedá se.
37
Ta síla nezraje, jež v klidu dřímá
a nevzbudí se v pažích uměle.
Lze zdolat osud rukama svalnatýma.
Však jak ho zdolá srdce zbabělé?
38