CESTA.

František Taufer

CESTA.
...Zpřežení přejelo. A na vše sedá prach, až stromy, ukazatelky, jsou bílé postavy, jež chodce doprovázejí před vytoužený práh, kde zažvatlání něžných rtů ho smíchem pozdraví. Hle: mezi stromy obraz věčně bludných drah, na které život opuštěného bez rady postaví. Pod vrstvou prachu zmizí mu i jeho květů nach, vlak duše jeho, všeho nebezpečenství si jista, ví: Jdu stopami těch, kdo šli přede mnou, zanikli v dálce s písní dojemnou, zapadli hvězdou v ticho hrobové. A odevzdaně jdu, kam život zavolá. Na křižovatkách kývá smrt. Kdo odolá? Až najdu hřbitov, řeknu: Domove! 43

Kniha Trosky (1910)
Autor František Taufer