CESTA.

František Taufer

...Zpřežení přejelo. A na vše sedá prach, až stromy, ukazatelky, jsou bílé postavy, jež chodce doprovázejí před vytoužený práh, kde zažvatlání něžných rtů ho smíchem pozdraví. Hle: mezi stromy obraz věčně bludných drah, na které život opuštěného bez rady postaví. Pod vrstvou prachu zmizí mu i jeho květů nach, vlak duše jeho, všeho nebezpečenství si jista, ví: Jdu stopami těch, kdo šli přede mnou, zanikli v dálce s písní dojemnou, zapadli hvězdou v ticho hrobové. A odevzdaně jdu, kam život zavolá. Na křižovatkách kývá smrt. Kdo odolá? Až najdu hřbitov, řeknu: Domove!

Patří do shluku

vlak, nádraží, kolejnice, kupé, stanice, kolej, rychlík, vagón, tunel, hvizd

206. báseň z celkových 461

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Vyhlídka. (Emanuel z Čenkova)
  2. POZDRAV (Stanislav Kostka Neumann)
  3. PÍSEŇ O TULÁKOVI (Antonín Sova)
  4. BALLADA O „VÝVRATI". (Antonín Sova)
  5. Ve službách železného oře. (Ferdinand Tomek)
  6. LÉTO V MĚSTĚ. (Antonín Klášterský)
  7. Řada soumarů se blíží dlouhá, ( H. Uden)
  8. MÍR A VOJNA. (František Odvalil)
  9. Zimní krajina. (Jaroslav Vrchlický)
  10. X. Causerie o flirtu. (Jaroslav Vrchlický)