BALLADA O „VÝVRATI".

Antonín Sova

Smrt vešla v rozjasněný, světlý důl... Jím vítr ostrým hvizdem provanul... Šla s dívkou plachou tajně, tajemně. Ji odloudila navždy od Země... Doufala dívka – tak se chvěl ji ret: – že musí vyváznout, že musí, musí zpět... Cesty se neznámými stávaly, a stromy řídly, s bohem dávaly. Strom poslední, se zdálo, mlhou čněl. Hle, stupně k hřbitovu – mramorů běl... Strom poslední tu zbyl, na který srdce vryl kdys ten, jejž milovala, jenž však netoužil... Strom bouřně objala, lačně se přissála, na kůru bílá ňadra svá, rty vtiskala... Byl mohutný strom, silný, hrůzou jal se chvět... Chtěl by ji zachránit, u Země zadržet... Než, vyšší mocí v ráz jak bleskem sťat se zvrátil... A přízrak plaché dívky do věčna se ztratil...

Patří do shluku

vlak, nádraží, kolejnice, kupé, stanice, kolej, rychlík, vagón, tunel, hvizd

273. báseň z celkových 461

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Ztroskotáno. (Bohdan Kaminský)
  2. PÍSEŇ O TULÁKOVI (Antonín Sova)
  3. Ve službách železného oře. (Ferdinand Tomek)
  4. LXVIII. Cesta prašná, cesta dlouhá... (Jaroslav Vrchlický)
  5. CESTA. (František Taufer)
  6. HALUCINACE (Stanislav Kostka Neumann)
  7. MÍR A VOJNA. (František Odvalil)
  8. POVÍDKA ZE SYCHROVA. (Bohdan Kaminský)
  9. Kdes za horami sněžná bouře asi ( H. Uden)
  10. BÍLÁ PANÍ (Jaroslav Vrchlický)