ZPĚV V NOCI ZPÍVANÝ.
Kam hledíš ještě, ty, jenž všechno viděls’sviděl’s zráti
a uvadati v svých i cizích polích?
Chceš vytušiti poklad skrytý ve souvrati
a vyčarovat květy na haluzkách holých?
Nuž, ptej se třpytné rosy, v soumrak padající,
na pramen vody, která světce hostí.
Jí omyj paže své a povstaň s jasnou lící
z mátožných snův o slavné rekovnosti!
Pro příští tvoř a dávných taž se roků
na zrádná úskalí, jež zahubiti znají.
Naslouchej ozvěnám v dál’ zaniknuvších kroků,
zda nebezpečí cest ti nepřipomínají!
Tvé slovo pozdravné a očí pohled čistý,
uvítá vteřiny, jež proudem k tobě pílí,
ač víš, že laškují, jak zvadlé času listylisty,
a rychle zmírají, co vítr táhle kvílí.
Přepluje horký den a srdce tvoje padne
paprskům bílým v náruč, aby pělo s nimi.
Zpěv v noci zpívaný se probudí i za dne
a srdce něčí dojme tóny labutími.
E: pk; 2005
47