ZPĚV V NOCI ZPÍVANÝ.

František Taufer

ZPĚV V NOCI ZPÍVANÝ.
Kam hledíš ještě, ty, jenž všechno viděls’sviděl’s zráti a uvadati v svých i cizích polích? Chceš vytušiti poklad skrytý ve souvrati a vyčarovat květy na haluzkách holých? Nuž, ptej se třpytné rosy, v soumrak padající, na pramen vody, která světce hostí. Jí omyj paže své a povstaň s jasnou lící z mátožných snův o slavné rekovnosti! Pro příští tvoř a dávných taž se roků na zrádná úskalí, jež zahubiti znají. Naslouchej ozvěnám v dál’ zaniknuvších kroků, zda nebezpečí cest ti nepřipomínají! Tvé slovo pozdravné a očí pohled čistý, uvítá vteřiny, jež proudem k tobě pílí, ač víš, že laškují, jak zvadlé času listylisty, a rychle zmírají, co vítr táhle kvílí. Přepluje horký den a srdce tvoje padne paprskům bílým v náruč, aby pělo s nimi. Zpěv v noci zpívaný se probudí i za dne a srdce něčí dojme tóny labutími. E: pk; 2005 47