VPÁD.

František Taufer

VPÁD.
Ze snů svých lesy zvolaly a třeskly zbraní kovy, krok vyzvědačů plíživý se stlumil v třásni mechu a zatajená slova plála v urychleném dechu. Někomu připomínal rovy žalostný vzkřek sovy. Ty, který nepoznal jsi hledí nepřítele svého a kdo se stínů mrtvých lekáš, uzavři se doma! Své nejsvětější jméno šeptni třesoucíma rtoma, ať ochrání tě kouzlo jeho ode všeho zlého! A alejemi letěl vzdech a heslo varující: ty, kdo jsi ve hradě, zda střežíš svoje valy! l vlnky bystřin zmlklyzmlkly, jakoby se bály, když jezdec s krví v bledé líci pádil po silnici. Hrozivým tichem plížily se voje v nepokoji, jak kroky jejich vedeny by byly tajuplnou mocí. I skaliska se zachvěla, neb osud mluvil hlasem noci: kdo z tajné družiny jste mojí, postavte se k boji! O kasteláne důvěřivý, připust v mysli zradu! Máš doma dítě, ženu, bratra, všechny svoje druhy? Sám braň se! Vyjdi na valy! Jim ponech spánek tuhý! Buď jist, dnes jenom k tvému pádu vzbudí se kdos v hradu! 41