LEDOVÉ SRDCE.

František Taufer

LEDOVÉ SRDCE.
Hodiny bijí z hluboka a měří mrtvé chvíle. Noc zimní zavoněla vzpomínkou a jahodami, jak labuť bělostná a krásou rovna víle na pláních rozekvetla ledu zahradami. V alejích jejích každý zabloudí a chví se ve závrati, neb z dechu jejího div křehký roste a zmírá s vteřinou, jež víc se nenavrátí v své čistotě a důvěrnosti prosté. A srdce chladné pro mrtvé i živé se s nocí spojuje a s ledem srůstá, se mění v krystal míjivý a v kouzlo lživé, jež slunce zahubí, než něčí políbí je ústa. Spi, jitro, nechoď k nám, bez hnutí buďte časy; ať chvíli svoji prožijem’ ve důvěrnosti prosté. Marnosti svědkyně, ó hvězdy, stříbrnými hlasy, ať dá nám noci mrazivé, svou paní zimu proste! 13
Básně v knize Trosky:
  1. ROMANCE.
  2. NA HROBECH SEDÁ.
  3. ZE TROSEK ZAŠLÝCH.
  4. MYŠLENKA NA KREV.
  5. ABYS NEVIDĚLA.
  6. LEDOVÉ SRDCE.
  7. NA JEJÍŽ ŇADRECH.
  8. BALLADA.
  9. HADÍ DECH.
  10. V ŘÍŠ MRTVÝCH CHVIL.
  11. PODJAŘÍ.
  12. PRAMEN.
  13. VEČERNICE.
  14. POHŘEBNÍ.
  15. HUČELY HORY.
  16. BÍLÝ KVĚT.
  17. ZKAMENĚLÝ ŽAL.
  18. TUŠENÍ.
  19. NĚMÝ PĚVEC.
  20. ZEMĚ LOPOTY.
  21. POTOMCI PŘEMOŽENÝCH.
  22. ODBOJ.
  23. VPÁD.
  24. V MLHÁCH.
  25. CESTA.
  26. PÍSEŇ TVRDÝCH SRDCÍ.
  27. ZPĚV V NOCI ZPÍVANÝ.