LEDOVÉ SRDCE.

František Taufer

Hodiny bijí z hluboka a měří mrtvé chvíle. Noc zimní zavoněla vzpomínkou a jahodami, jak labuť bělostná a krásou rovna víle na pláních rozekvetla ledu zahradami. V alejích jejích každý zabloudí a chví se ve závrati, neb z dechu jejího div křehký roste a zmírá s vteřinou, jež víc se nenavrátí v své čistotě a důvěrnosti prosté. A srdce chladné pro mrtvé i živé se s nocí spojuje a s ledem srůstá, se mění v krystal míjivý a v kouzlo lživé, jež slunce zahubí, než něčí políbí je ústa. Spi, jitro, nechoď k nám, bez hnutí buďte časy; ať chvíli svoji prožijem’ ve důvěrnosti prosté. Marnosti svědkyně, ó hvězdy, stříbrnými hlasy, ať dá nám noci mrazivé, svou paní zimu proste!

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

780. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. KVĚTINY A ŽENY. (Zikmund Winter)
  2. MŮRA. (Antonín Sova)
  3. ET TOUT EST EFFRAYANT LORSQU’ON Y SONGE (Arnošt Procházka)
  4. Ironické sloky. (František Taufer)
  5. BALLADICKÁ BÁSEŇ O MARCELE Z TOHOTO SVĚTA. (Antonín Sova)
  6. Ty’s, srdce, mlčelo, ó sfingo pouští, (Xaver Dvořák)
  7. NA VELKÝ PÁTEK. (Petr Křička)
  8. PŘÁTELSKÁ SONATA. (Antonín Sova)
  9. ZTRACENÍ (Otokar Březina)
  10. Návrat. (Otokar Březina)