POHŘEBNÍ.

František Taufer

POHŘEBNÍ.
Kdo dnes mi poví o cestě, po které smutek nešel a která vede ke hrobu, kde nikdo neleželneležel, kde dlí jen mírmír, jenž v duši by se vešel a nutil pohřbít’ pod zemí i věkovitý žel. Neb já chci z hrobu znovu vstát’ pro nový jitra pocel, pro horoucnější vášně hru, pro hlubší tajemství, pro prudší bouře červnové, jež změní svaly v ocel a vzbudí vzácné rostlinstvo v mé lásky tájemství.hájemství. Neb já chci z hrobu znovu vstát, ať na hvězdě či zemi, zaplanout v noci plamenem pod nebes zrcadly jak maják očím, bloudícím za snů svých diademy, jež v žití proudu ztraceny do hlubin zapadly. Čí hlas mi poví o cestě, po níž se možno dáti a v smrti píti obnovu a ožít’ ve třech dnech pro nové dílo oslavy, pro štěstí, jež lze zváti bělostným květem srdcí dvou, jež rostou v plamenech. 29