POHŘEBNÍ.

František Taufer

Kdo dnes mi poví o cestě, po které smutek nešel a která vede ke hrobu, kde nikdo neležel, kde dlí jen mír, jenž v duši by se vešel a nutil pohřbít’ pod zemí i věkovitý žel. pro horoucnější vášně hru, pro hlubší tajemství, pro prudší bouře červnové, jež změní svaly v ocel a vzbudí vzácné rostlinstvo v mé lásky hájemství. Neb já chci z hrobu znovu vstát, ať na hvězdě či zemi, zaplanout v noci plamenem pod nebes zrcadly jak maják očím, bloudícím za snů svých diademy, jež v žití proudu ztraceny do hlubin zapadly. Čí hlas mi poví o cestě, po níž se možno dáti a v smrti píti obnovu a ožít’ ve třech dnech pro nové dílo oslavy, pro štěstí, jež lze zváti bělostným květem srdcí dvou, jež rostou v plamenech.

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

905. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Údolí nového království. (Antonín Sova)
  2. MRTVÁ LÁSKA. (Roman Hašek)
  3. Výkřik ze tmy. (Milan Fučík)
  4. BÁSNÍK. (Antonín Sova)
  5. SMUTNÉ PÍSNĚ. (Zikmund Winter)
  6. Čekání. ( K. Egor)
  7. V POUŠTI. (Xaver Dvořák)
  8. Blíny v duši. (František Sís)
  9. SLUNCE. (Antonín Sova)
  10. Mne zděsilo hrobů mlčení. (Karel Nejč)