Čekání.

K. Egor

To umírání věčné znavilo mou duši. Den jitrem každým shroutí se v třesoucím omámení a čekám den příští, že přinese pozdrav zelených břehů splněné touhy. A čekám, zmítaje se na loži vysílených muk a příští den přichází s týmž smutkem v spálených očích, v jakém sešílel prožitý včera, mně vzdálený celými věčnostmi minulých žití. A nevím, co bylo včera, co myslel jsem, co cítil, ...proč neumřel již... Jen tolik vím, bylo to třeštění v pláči, smutek večerů zlomených žití, agonie rozsáhlé a řídké touhy a jako dnes: Umírání...

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

536. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. HOST (Rudolf Medek)
  2. Odříkání. (František Taufer)
  3. HRA STÍNŮ. (František Taufer)
  4. Z ELBASANU DO ŽIBRAKY (Stanislav Kostka Neumann)
  5. O POLEDNÁCH. (Josef Lukavský)
  6. ŽIVLOVÉ DUŠÍ (František Odvalil)
  7. Melancholická chvilka. (Milan Fučík)
  8. TEĎ TEPRV...*) (Xaver Dvořák)
  9. Miserere. (Jiří Karásek)
  10. Hymnus kraji mé touhy. (Karel Nejč)