TEĎ TEPRV...*)

Xaver Dvořák

Teď teprv rozkvete mé Jaro, a stráně mé se zazelenají; tak dlouho smutné jako hoře, jak oči suché, jež slz nemají. Teď teprv radost výskne v duši, smích tichý rty mé sladce opojí a na záhonech v zahradách mých se budou sny mé houpat v pokoji. Teď teprv porozumím Tajům, jež chodily kol tiše důvěrné; své oko ponořit chci žhavě v ty všecky vise nádherné. Teď teprv rozkoší chci zaplát a noci chmurné proměním si v den, i bolest dávnou zapomenu, jíž život celý byl mi otráven. Teď teprv rozjiskří se Slunce svým žárem celým v zbývajících dnech, až vzhoří všecka moje bytost v té nové Lásky plamenech. Teď teprv otevrou se hráze, hloub nitra moře její naplní; svým červánkovým jasem všecka kraj snění mého oslní.

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

1213. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. NÁVRAT JARA (Zikmund Winter)
  2. HRA STÍNŮ. (František Taufer)
  3. MÉ NOCI DLOUHÉ. (František Sís)
  4. TULÁCKÁ ELEGIE. (František Taufer)
  5. V den stmívání. ( K. Egor)
  6. Zpět! (Xaver Dvořák)
  7. Když listí padá... (Milan Fučík)
  8. ČERVNOVÁ NOC (Stanislav Kostka Neumann)
  9. HOST (Rudolf Medek)
  10. ŠEST BÁSNÍ Z NEDOPSANÉHO ROMÁNU. (Božena Benešová)