Melancholická chvilka.

Milan Fučík

Až budu jednou umírat, chci, by to bylo na jaře, v tvém náručí a u okna, které by vedlo v širý kraj a obráceno k východu. A ty bys stála nade mnou, mou hlavu v rukou držela tak dlouho, až bych nedých’ už a oči mé se zavřely. V té smutné chvíli loučení bych vidět chtěl zas zahradu, ten barev akkord jásavý ve svitu slunce jarního. A tvoji lásku velikou, jež šla mým celým životem, jak hvězda zlatá, mystická a zářila mi blaživě, bych viděti chtěl naposled jak ve tvém zraku zaplane, a její žár v tvém polibku na rtech svých cítil naposled. Tak umíral bych lehčeji na ňadrech tvých tak oddaných, v tvých pocelech tak tišivých, a v sladké záři sluneční... Až budu jednou umírat, chci, by to bylo na jaře, v tvém náručí a u okna, které by vedlo v zahradu a obráceno k východu.

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

364. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. U lesní studánky. (František Taufer)
  2. VTEŘINY (Otokar Březina)
  3. VÍNO. (Adolf Červinka)
  4. ČERVENCOVÉ ODPOLEDNE. (Josef Lukavský)
  5. METAMORFOSA. (Otakar Theer)
  6. AŽ UMRU... (Antonín Klášterský)
  7. ŠEST BÁSNÍ Z NEDOPSANÉHO ROMÁNU. (Božena Benešová)
  8. Padají jarní květiny. (Otto Gulon)
  9. Když listí padá... (Milan Fučík)
  10. ČIŽBA (Otokar Březina)