Údolí nového království.

Antonín Sova

Hrob v duši jsem vykopal ve výškách dumavě zmlklých(Na) bych konečná pochoval všecko co umřelo všecko co mrtvo(Na) a všecko co marno To všecko co tížilo roky(Na) a Slabým činilo Smutným na osamělých cestách(Na) Na vrcholku duše kde vichřice táhly a plískaly podzimní deště(Na) a jiskřila jara s první zelení pupenců křehkých(Na) u černých cypřišů tisíc jsem bílých vzpomínek postavil(Na) by hlídaly vlídně co mrtvo co marno a co se nevrátí(Na) Přes věže v obzoru přes dálné majáky přes rahna lodí(Na) a stožáry mizící v obzor jenž z ranních mlh tiše vstával(Na) a přes echa vzdálených zvuků jež údolím denně táhly(Na) těch bílých vzpomínek tisíce hledělo dálkou(Na) A mne to zpět lákalo v Údolí kde jsem byl zrozen(Na) Tam hlína voněla lidská bolela srdce a duše(Na) tak marně toužily Slyšel jsem volat hlasy(Na) tam z dola k Slunci tak marně k němému Slunci(Na) Já znovu sestoupil v Údolí rodné roztoužen znovu(Na) po horkých srdcích a po hlavách budoucích heroů(Na) a po rukou upřímných po očích zatmělých žárem(Na) jež pátravý pohled snesou chladný a ocelový(Na) A věnec z jmelí na skráních cítím zas vůni sosen(Na) a jiskření horských hvězd a bystřin šumot a dusot(Na) do samot zbloudilých jelenů slyším stále(Na) vzkřek orlí za sebou v dálce s hor Snů jak jsem sestoup(Na) S hor Snů já k zemi se vrátil a nemoh v své touze jinak(Na) než zaklepat u jejích dveří Noc hvězdnatá byla(Na) a hluboký obzor a tajemné rozsety hlasy(Na) po jezeře Života které se vzdouvalo v jarním vanu(Na) A všude květ bílý hořel a hustými zakryt kmeny(Na) a křivými kořeny na břehu svítící měsíc se plížil(Na) Já zaklepal u jejích dvéří Jak vzlykala nevěříc hlasně(Na) má drahá Vysněná omdlela v loktech mojích(Na) Vše před ránem hluboce spalo jen Ona v tom vidění ve snu(Na) jak orchidej omamně voněla tušíc můj blízký návrat(Na) neb byla essencí ženy toužící zamlklé žhavé(Na) půl z noci půl z paprsků slunce již setkalo jaro(Na) K nám do jizby oknem se dívala zelená zátoka řeky(Na) a vysoké topoly z noci jak naslouchaly by do tmy(Na) a rybářská loďka v rákosí skřípala visuté sítě(Na) skrz oka průsvitná stříbrné pouštěly světlo(Na) Tu dlouho jsme mlčeli v objetí dlouho tak dlouho dlouho(Na) Pak řekla Už neodcházej už nikdy neodcházej(Na) Tak bez tebe slabá a bázlivě schoulena u nohou Krista(Na) já naslouchala jen hovorům Světic a trpěla příliš(Na) Neb pro ženu není dnů budoucích nemá li kde se upnout(Na) tak nezní hudba snivě když ve dva se neposlouchá(Na) a jaro není tak bílé a pučící květy tak vonné(Na) když sama je žena když čeká a když se nedočeká(Na) Hlas její byl sladký a za srdce rval mne že v smíchu jsem plakal(Na) jí v loktech hýčkal a díval se v přivřené řasy(Na) a černé vlasy jí spustil k bokům a líbal ji zase(Na) ten sněžný obličej na němž dnilo se teď ráno(Na) Když kohout zazpíval ráno když počlo se v doubravě dníti(Na) já děl jsem k ní Věčně Budem tak věčně svoji(Na) ty ne však jako má oběť a já tvé otrocké břímě(Na) dva kteří si našli hnízdo pro sebe snášejíce(Na) Hle bude již ráno děl jsem a stezky se budou rdíti(Na) my půjdeme spolu vstříc slunci jež vychází bledé zvolna(Na) tam v branách Veleměst potkáme řady nejchudších žebráků(Na) my obdarujem je prvním penízem z Nového Království(Na) Na něm nebudou raženy hlavy Imperatorů(Na) jen symboly horoucí lásky všech světů a nových lidí(Na) je milliony již tuší na dně svých zavřených srdcí(Na) leč my je půjdeme učit jak rozdávat sladké ty mince(Na) Tak vyšli jsme užívajíce radostí tak jsme vyšli(Na) a nezaprodavše svých duší jež měly své vlastní ohně(Na) my mohli vždy dosti rozdat pro úsměv a štěstí druhých(Na) těch kteří již nebyli bídnými s příchodem Nového království(Na)

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

442. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. TVÁŘÍ V TVÁŘ (Josef Holý)
  2. JÁ BÍLOU CESTOU ŠEL... (Karel Babánek)
  3. POHŘEBNÍ. (František Taufer)
  4. Po černém pohřbu. ( K. Egor)
  5. Bylo to na podzim, k večeru... ( K. Egor)
  6. Mysterium snění. (František Sís)
  7. Mori! (Xaver Dvořák)
  8. MRTVÁ LÁSKA. (Roman Hašek)
  9. MIMI (František Zavřel)
  10. CO V NEBE PATŘÍ (Růžena Jesenská)