MRTVÁ LÁSKA.

Roman Hašek

Já pochoval tě v hrobku duše své a nelze zříti, že zde hrob je něčí. Oh, srdce mé se chvělo v horké křeči, když pohřbil jsem tě na dno duše své! Já pochoval tě zkrvavenou dlaní a na hrob kladl smutné lilie, a o kámen bil rozpálenou skrání, že pohřben tu, kdo více nežije! – A pohřbil jsem tě špatně, slyšíš, špatně! Proč z hrobu vstáváš, bílý přízraku? Při záři svic, jež blýskotají matně, tě vidím chvět se z šera soumraků. A zděšen hledím za tím zjevem bílým, jejž pochoval jsem v hrobku duše své – Duch mrtvé lásky... Bože, šílím, šílím...! A srdce křičí, zdráno do krve.

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

725. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Mori! (Xaver Dvořák)
  2. XVII. Vždy třetí s půlnoci – co, proč mě budí? (František Leubner)
  3. Miserere. (Jiří Karásek)
  4. Na hrobě sv. Irije. (Augustin Eugen Mužík)
  5. JÁ BÍLOU CESTOU ŠEL... (Karel Babánek)
  6. Údolí nového království. (Antonín Sova)
  7. POHŘEBNÍ. (František Taufer)
  8. BALADA (Otokar Fischer)
  9. PANDÉMONIUM (Rudolf Medek)
  10. TVÁŘÍ V TVÁŘ (Josef Holý)