MRTVÁ LÁSKA.

Roman Hašek

MRTVÁ LÁSKA.
Já pochoval tě v hrobku duše své a nelze zříti, že zde hrob je něčí. Oh, srdce mé se chvělo v horké křeči, když pohřbil jsem tě na dno duše své! 67 Já pochoval tě zkrvavenou dlaní a na hrob kladl smutné lilie, a o kámen bil rozpálenou skrání, že pohřben tu, kdo více nežije! – A pohřbil jsem tě špatně, slyšíš, špatně! Proč z hrobu vstáváš, bílý přízraku? Při záři svic, jež blýskotají matně, tě vidím chvět se z šera soumraků. A zděšen hledím za tím zjevem bílým, jejž pochoval jsem v hrobku duše své – Duch mrtvé lásky... Bože, šílím, šílím...! A srdce křičí, zdráno do krve. 68

Kniha Pohádka zelených očí a verše o stesku i výsměchu (1904)
Autor Roman Hašek