PÍSEŇ TVRDÝCH SRDCÍ.

František Taufer

PÍSEŇ TVRDÝCH SRDCÍ.
Jdeš-li k nám s bratrstvím, moc nemluv o citu, své ruce podej nám a táhni tiše s námi. A míjej klidný sen, jenž used s nocí tu, a tiše nocí pojď bezpečně temnotami. A jestli pěvec jsi, zazpívej v lehčí krok. Snad kdysi zpíval jsi, rtům mdlým o milování, kolébal ňader taj, objímal něčí bok a vnadné osidlo stvořil jsi ze slov vzplání. Nech mrtvu strunu tu. Ne pro žal konců zlých, ba ani proto jen, že nelze píti z mála. Jest lásky bohyně v těch skryta ve uzlích, 44 o nichž už ruka ví, jak by je rozvázala. O lásce nezpívej, ba ani o kráse, nezpívej o smrti ba ani o bolesti, o nebes propasti,.propasti, jež za dne modrá se a v jejíž noční tmu plá hvězda blahozvěsti. Nezpívej o ráně, údu jenž krvácí, ale pěj o síle, o pevné zmužilosti, o slávě vítězné když voj se navrací, o synech nezmarných, jimž cíle není dosti. Pěj nám o rytířích, již drzá chapadla uťali netvoru, by zkusili své síly, nedbali na jitra, jež dávno zapadla, 45 šli dobýt pokladů, o ně však neprosili. Jen jednou zazpívej pro tvrdých srdcí sbor, ať bouří nezkrotnou zní nástroj mnohostrunný, v kamenné tonině, sil nevývratný chór.chór, v nějž rytmem zapadne krok odvážný a junný. Jednou tak zazpívej! Pak můžeš býti tich’. Nám dáš se pro věky jedinou písní smělou. Jest v srdcích našich noc, mdlá naděj svítí v nich. Slov nechcem’ – Dej nám jen svou vřelou ruku celou. 46