SMUTEK PANENSTVÍ.

František Taufer

SMUTEK PANENSTVÍ.
Mne nikdo nezeptal se, zda mé srdce zžehá jediný plamen lásky, bělostný či rudý, zda k nebi spěti chci, či tam, kde peklo šlehá, snít’ v síních z mramoru, plát’ hvězdou v život chudý. Kol mužů toužících jsem prošla nepoznána jak píseň básníka, jíž neslyšeli spící. A nikdo z živoucích do ticha mého rána lichotné vyznání mi nedovedl říci. Když stíny večera se alejemi plíží, v postavy mladistvé se převtělují bozi, vždy slyším polibek, jímž den se s nocí sblíží, a ve tmě věčnost zřím, jak marnosti mé hrozí. 21