ADVENT.

František Taufer

Ó, počkej chvíli jen u prahu mého, než vstanu zemdlena a rozechvěna: sen můj měl záři nebe plamenného, a v nesmrtelnou jsem jím proměněna. Nad hlavou mojí velká hvězda plála jak kdysi nade chlévem v Betlehemu. Trojice sudic u mých nohou tkala z tajemných vláken osud zrozenému. Postavy duchů v oblacích jsem zřela a nebesa, jak větrem kolébaná se náhle mocným slovem otevřela a k zemi skanul hlas: buď požehnaná! V té chvíli bolest nesmírná a žhavá mé tělo zvlnila a výkřik žití, v mém nitru zrozen, jako píseň štkavá novými ústy počal hlaholiti... Ó, počkej chvíli jen u prahu mého než vstanu, otevru ti rozechvěna, než v záři svého snění plamenného před tebou objevím se proměněna.

Patří do shluku

maria, zdrávas, marie, ježíš, josef, nazaret, panna, nebeský, zbožný, matek

184. báseň z celkových 350

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ZJEVENÍ. (Adolf Brabec)
  2. SVATÁ MARIA! (Karel Dostál-Lutinov)
  3. None (Rudolf Medek)
  4. Písně milostné. (Bohuslav Čermák)
  5. IX. Jak stříbrný člunek (Josef Kalus)
  6. SVATÉ JITRO (Xaver Dvořák)
  7. OKAMŽIK VĚČNOSTI (Otokar Fischer)
  8. V SAMOTĚ NOCI. (Karel Babánek)
  9. CHORÁL. (František Kyselý)
  10. Ó vetché listy! (Jaroslav Vrchlický)