ADVENT.

František Taufer

ADVENT.
Ó, počkej chvíli jen u prahu mého, než vstanu zemdlena a rozechvěna: sen můj měl záři nebe plamenného, a v nesmrtelnou jsem jím proměna.proměněna. Nad hlavou mojí velká hvězda plála jak kdysi nade chlévem v Betlehemu. Trojice sudic u mých nohou tkala z tajemných vláken osud zrozenému. Postavy duchů v oblacích jsem zřela a nebesa, jak větrem kolébaná se náhle mocným slovem otevřela a k zemi skanul hlas: buď požehnaná! V té chvíli bolest nesmírná a žhavá mé tělo zvlnila a výkřik žití, v mém nitru zrozen, jako píseň štkavá novými ústy počal hlaholiti... Ó, počkej chvíli jen u prahu mého než vstanu, otevru ti rozechvěna, než v záři svého snění plamenného před tebou objevím se proměněna. 39