VEČER PRVNÍ LÁSKY.

František Taufer

VEČER PRVNÍ LÁSKY.
V jich zracích nebesa se zrcadlila, jich ústy mladistvými život zpíval, snem jejich země o rozkvětu snila, když vyšly, šťastny v jarní vůně příval. Tam pusto bylo, zkad se vzdalovaly. Za nimi stromy teskně zašuměly a větry, které dálkám žalovaly, jich jména jak by za svůj motiv měly. A ještě včera krokem váhajícím šly bez krve, bez očí rozzáření. Dnes zjevily se zrakům netušícím, div hořící, rty zralé k políbení... Ni trochu neváhají na rozcestí: jim každá cesta k ráji, jdou-li po ní. Jich srdce zpívá, pták na ratolesti, a jejich těla jahodami voní. Již lásky večer stinný čeká na ně, snad náhle vynoří se z hloubi lesů. Poprvé píti budou ulekaně z kalichu rozkoše i nápoj děsu. Však neříkej jim, by se zastavily a štkání svedených by naslouchaly. Jich lásky přelud čistý je a bílý, ač v těle ohněm pekelným je pálí... 31