VEČER PRVNÍ LÁSKY.

František Taufer

V jich zracích nebesa se zrcadlila, jich ústy mladistvými život zpíval, snem jejich země o rozkvětu snila, když vyšly, šťastny v jarní vůně příval. Tam pusto bylo, zkad se vzdalovaly. Za nimi stromy teskně zašuměly a větry, které dálkám žalovaly, jich jména jak by za svůj motiv měly. A ještě včera krokem váhajícím šly bez krve, bez očí rozzáření. Dnes zjevily se zrakům netušícím, div hořící, rty zralé k políbení... Ni trochu neváhají na rozcestí: jim každá cesta k ráji, jdou-li po ní. Jich srdce zpívá, pták na ratolesti, a jejich těla jahodami voní. Již lásky večer stinný čeká na ně, snad náhle vynoří se z hloubi lesů. Poprvé píti budou ulekaně z kalichu rozkoše i nápoj děsu. Však neříkej jim, by se zastavily a štkání svedených by naslouchaly. Jich lásky přelud čistý je a bílý, ač v těle ohněm pekelným je pálí...

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

777. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PŘIJÍMÁNÍ. (František Taufer)
  2. UMŘELA LUNA. (Růžena Jesenská)
  3. POD VOGELEROVU „LÁSKU“. (Zikmund Winter)
  4. VICHR VEČER. (Hermor Lilia)
  5. TMOU V LUHU... (Hermor Lilia)
  6. KAPITOLA Z ROMÁNU (Božena Benešová)
  7. MUČENÍCI. (Otokar Březina)
  8. HRA STÍNŮ. (František Taufer)
  9. SLOKY. (Antonín Sova)
  10. STROMOVÍ ŠUMÍ V NEKONEČNOU DÁLI... (Zikmund Winter)