STROMOVÍ ŠUMÍ V NEKONEČNOU DÁLI...

Zikmund Winter

Stromoví šumí v nekonečnou dáli – oh, jak je toužebně jen srdci mému dnes! Jak by mu vstříc jen vzkazy lásky vály, jak by je víly do daleka zvaly, jak by je sen až v dálné ráje nes’! Vy jarní večery, v nichž všechny země hlasy, jak hlasy siren dálně, vábně zní, v nichž vše je zvlněno, jak nyvé dívčí vlasy – jen samá dál a samé tesknění! Vy chvíle víl, kdy všechno čaroplaše v unylých snění závrati se chví, kdy zevšad dýchá snivá duše naše jen očekávání, a slib, a tajemství! Jak tehdy já, milenec všeho Ženství, vždy trpím mukou lásky blaženou: Být odsouzen, bych vůkol ve všem dějství nacházel Ji jen, v různém podobenství, zakletou ve vše – provždy vzdálenou!

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

877. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. STROM ŽIVOTA. (Zikmund Winter)
  2. PŘIJÍMÁNÍ. (František Taufer)
  3. NOC U DĚŤÁTKA (Jan Opolský)
  4. Rukojmí (Rudolf Medek)
  5. ŠEST BÁSNÍ Z NEDOPSANÉHO ROMÁNU. (Božena Benešová)
  6. V DALEKÝCH OBZORECH. (Zikmund Winter)
  7. LETNÍ SLUNOVRAT (Rudolf Medek)
  8. KAPITOLA Z ROMÁNU (Božena Benešová)
  9. OSAMĚLÝ VEČER (Viktor Dyk)
  10. UKOLÉBAVKA (Vladimír Frída)