OSAMĚLÝ VEČER

Viktor Dyk

Plynuly chvíle v moře času. Podivný večer: žel a žel. Dnes ani u jednoho hlasu jsem přízvuk něhy neslyšel. Ni jeden úsměv. V pláni kdesi klekání dlouze naříká. Dráždivým steskem šumí lesy a vše je drsná tragika. Já cítím v srdci záchvěv zimy, mráz tuším, který zazebe. Věci a lidé říkají mi: My žalujeme. Na tebe! A naslouchám teď s mrazným klidem, jak hlas ten splývá s klekáním. Já odpovídám věcem, lidem: Je dobře. Vždyť se nebráním. Šli němě ptáci v hnízda svoje. I světlo v dálkách zhasíná. Do smutku jako do závoje se zahalila krajina...

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

847. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ŠEST BÁSNÍ Z NEDOPSANÉHO ROMÁNU. (Božena Benešová)
  2. STROMOVÍ ŠUMÍ V NEKONEČNOU DÁLI... (Zikmund Winter)
  3. V.   VYPRÁVĚNÍ PO KRÁSNÉ NOCI. (Richard Weiner)
  4. VĚČNOST (Růžena Jesenská)
  5. ANGELUS (Rudolf Medek)
  6. ROZBITÁ VÁSA. (Louis Křikava)
  7. Návrat (Rudolf Medek)
  8. Utrpení touhy. (Antonín Sova)
  9. Němé setkání. (Otokar Březina)
  10. PLANOUCÍ TVÁŘ (Rudolf Medek)