LETNÍ SLUNOVRAT

Rudolf Medek

Té noci opojných jak zvuků víření mne jala hudba vod a něžné květy strání mi ve tvář zavzdychly ve větrů zachvění a kol mé hlavy táh’ dech zlaté žatvy zrání. V líbezný vnořen sen jsem opojen pak mnil, že slyším srdcí tep a vzdechy rozrušené pobledlých lesních žen, k nimž ret se naklonil, by pil jich polibky, mdlou něhou roznícené. A řečí horečnou zdroj ke mně promluvil, les v ticho ponořen v své hloubi vůně skrýval... Hrál vítr haluzí, jak do strun silných bil, na zemi zrosenou setřásal květů příval. Řad stínů kol mne spěl a zlatých bludic smích zapadal v houštinách, kde lačný zrak můj hledal tančící řetěz vil, s rtů jejich rozkvetlých dech v chladnu půlnočním jak mlžný prach se zvedal. V jich okruh čarovný jsem vkročil bled a tich. Hvězd jiskření jsem zřel měsíčních tkání sítí, kdy k zemi padaly, hasnouce v objetích ztemnělých v dáli hor, kde jitřní nach se nítí. Jas pojal srdce mé, v něm navždy pak se skryl – Dech země líbezný v svém vichru vůně choval, svou něhu bezelstnou mi v čelo žhavě vryl. V klín lesů klekl jsem, všem božstvům obětoval.

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

222. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Rukojmí (Rudolf Medek)
  2. Bílé objetí. (František Sís)
  3. Noc na moři. (Milan Fučík)
  4. NOC U DĚŤÁTKA (Jan Opolský)
  5. ROZKOŠ ZRÁNÍ (Antonín Sova)
  6. PŘIJÍMÁNÍ. (František Taufer)
  7. TULÁCKÁ ELEGIE. (František Taufer)
  8. NOC HVĚZDNÁ... (Louis Křikava)
  9. PUNKVA. (František Taufer)
  10. STROMOVÍ ŠUMÍ V NEKONEČNOU DÁLI... (Zikmund Winter)