NOC U DĚŤÁTKA

Jan Opolský

Ten prchlý čas jak melodie měkká(J5f) jak vody šum jenž do temnoty vtéká(J5f) mně hlavou věje(J2f) sny všecky v nivec obráceny tlejí(J5f) a doba smývá jak je právo její(J5f) ty živé děje(J2f) Zřím ve snu schvěle jako pastel hebký(J5f) sám sebe chýlit ztichle u kolébky(J5f) nad děckem malým(J2f) v mém srdci svato podivno a sladko(J5f) spí potichounku moje nemluvňátko(J5f) jež láskou halím(J2f) Cvak hodin suchý délku noci krátí(J5f) pár hvězdic v kosmu vidím třepetati(J5f) zřít bludně z mračen(J2f) svět celý v noci samotou a hluší(J5f) až od základu v tajemné své duši(J5f) je přejinačen(J2f) A člověk sám li též je všecek jiný(J5f) jsou bratry jemu tajemstva a stíny(J5f) jichž neznal ve dne(J2f) a v meditaci duše jeho pustá(J5f) se vnitřní mocí oživí a vzrůstá(J5f) a křídla zvedne(J2f) V té tichosti jsme s děťátkem mým sami(J5f) jak oceán noc kyne prostorami(J5f) jejž příliv zvedá(J2f) a dýše zdlouha pokojně a zdravě(J5f) v té noční šíři hlubině a slávě(J5f) má dcerka bledá(J2f) Nic nerozčeří mrtvé tůně spaní(J5f) dvé drobných bílých sevřeno je dlaní(J5f) dvé kleslo víček(J2f) mé oči smutným pohledem se chýlí(J5f) tím spánkem vzdálen ode mne je chvíli(J5f) můj andělíček(J2f) Jen sám A noc A hodiny jež bijí(J5f) Já příští život v duchu nyní žiji(J5f) a děje příští(J2f) Zda mocnost která předurčením slove(J5f) mi vzdušné moje zámky křišťálové(J5f) kdys neroztříští(J2f) Co praví vědmy u hlav děcka dlící(J5f) Dospěje v ženu V ženu mučenici(J5f) Osud tak svědčí(J2f) Zaplane zvadne ovoce své vydá(J5f) protkne jí srdce duchovní bída(X4f) sedmero meči(J2f) Tak jako jabloň rozpučí skvěle(X4f) rozžhaví vášeň v hebkém svém těle(X4f) vyšumí vzkypí(X2f) s rozkoší prvou trpět už začne(X4f) roznese větve touhy své lačné(X4f) v korunu lípy(X2f) Okusí klamu S hořkostí shlédne(X4f) kterak květ zesiná v žehu svém zbledne(X4f) urván a smeten(X2f) Jednou jen v žití rodí se smavý(X4f) tolikéž jednou skloniv své hlavy(X4f) umírá květen(X2f) Udeří bouře výhně a parna(X4f) Marna je vesna láska je marna(X4f) šepce hlas vědmy(X2f) Sedmero mečů k srdci se zvedá(X4f) s jistotou vraždí dceruško bledá(X4f) každý z těch sedmi(X2f) Co bude dále Hořkost a zrada(X4a) Zahřeje dítě tvé na prsou hada(D4a) napojí krví(D2a) Kdo květ ten promarnil pustil ho z hlavy(D4a) to bude druhý meč neméně dravý(D4a) nežli byl prvý(D2a) Pohanou nevěrou kalené zbraně(D4a) vnoří se do srdce po každé straně(D4a) z boku i čela(D2a) Nižádnou z bolestí nižádný z bolů(D4a) vědma jež bděla tu za noci spolu(D4a) nezamlčela(D2a) Hlavu jsem pozvedl Není zde vědmy(D4a) Kde je meč nejkrutší konečný sedmý(D4a) mnohokrát klaný(D2a) Spánek je směsicí smrti a síly(D4a) Hodiny míjely do noci bily(D4a) tak jako hrany(D2a)

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

1619. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ŠEST BÁSNÍ Z NEDOPSANÉHO ROMÁNU. (Božena Benešová)
  2. XVII. Vždy třetí s půlnoci – co, proč mě budí? (František Leubner)
  3. VLASTNÍ PODOBIZNA (Karel Toman)
  4. TULÁCKÁ ELEGIE. (František Taufer)
  5. STROMOVÍ ŠUMÍ V NEKONEČNOU DÁLI... (Zikmund Winter)
  6. LETNÍ SLUNOVRAT (Rudolf Medek)
  7. Písně svatební. (Milan Fučík)
  8. PÍSNĚ VEČERA. (Zikmund Winter)
  9. Bouquety podzimní. (Otto Gulon)
  10. UKOLÉBAVKA (Vladimír Frída)